Žíhání je druh tepelného zpracování kovů prováděné za účelem zlepšení některých vlastností, jako je povrchová tvrdost a odstranění účinků některých operací (kalení, tváření).
Provádí se zahřátím na „žíhací teplotu“ (200–1200 °C) a následným ochlazením na volném vzduchu nebo v hale při teplotě cca 20 °C.
Kovový materiál mění barvu se změnou jeho teploty zahřívání, což je důsledek žíhání materiálu, kdy se mění vnitřní struktura. Laser může být použitý pro změnu barvy povrchu. Používá se Vláknový laser nebo YAG laser. Nepřidává se žádný materiál. Při značení laserem za účelem dosažení změny barvy je velmi důležitá stabilita laserového paprsku a následně i zaostřovací vzdálenost, která se často nastavuje mimo focus, tedy podostří nebo přeostří.
Nastavení laseru je na velmi blízko vedle sebe ležící jednotlivé křivky tak, aby se materiál zahříval co nejvíce. Z důvodu mnoha křivek je značení časově náročné a tedy pomalé. Efektní značení je vykoupené právě dobou značení. Je potřeba si dávat velký pozor na materiál, kdy změnou typu materiálu (jiný druh kovu) je potřeba mít i jiné nastavení laseru. Například pokud s jedním nastavením laseru dosáhnu modré značení na jednom materiálu, tak na druhém materiálu toho nemusím dosáhnout.
Černé žíhání materiálu
Žíhání materiálu do černé barvy je značící technika laseru, která využívá laserového záření pro ohřev kovového povrchu a vytváří malou oxidační vrstvu, které se na lomu světla jeví jako černá písmena. U tradičních technik značení laserem, které odebírají z kovového povrchu, žíhání naopak nevytváří žádné prohlubně nebo otřepy. Teplem se změní jen povrch, ale bez zásahu do velké hloubky. Díky tomu je žíhání laserem se změnou do černé barvy nejlepším značením pro objekty jako jsou ložiska, ventily, řezné nástroje, vrtáky a podobně, které vyžadují naprosto hladké povrchy. Stopkové nástroje nebo precizně opracované povrchy nejsou nyní poškozeny. Malá oxidační vrstva způsobí, že povrch zůstane černý a pokud jde o rezavějící materiály, tak tento povrch nerezaví v místě značení laserem, díky právě malé oxidační vrstvě.
