Již od roku 2002 řešíme Vaše projekty průmyslového značení.

Historie vývoje laseru

Laser je zkratka pro Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation. Světelné vlny jsou totiž zesilovány v procesu stimulace atomů nebo molekul, které mají přebytečnou energii, kterou mohou vyslat v podobě fotonů stejné frekvence a fáze jako má světelná vlna.

Na druhé straně Maser, značící Microvave Amplification by Stimulated Emission, byl prvním zařízením tohoto druhu a je pouze poněkud uměle oddělován od laseru, protože jeho princip je shodný. Elektromagnetické vlny delší než 1mm se nazývají mikrovlny, zatímco vlny 13krát kratší než vlnová délka 1-záření, nazývali „gasers". Základní principy pro fungování stimulovaného zesilování jsou v podstatě tytéž v celém rozsahu elektromagnetického spektra, avšak lasery, poskytující infračervené záření, viditelné světlo a ultrafialové záření, jsou dosud nejvíce používány a nejlépe známy. Sice slovo Laser vzniklo z prvních písmen slov Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation, přesto zdomácnělo a často skrývá něco tajemného za svým názvem LASER. Jde o zdroj záření, dokonale ovladatelný a vyznačující se několika výraznými vlastnostmi. Pokusíme se Vám toto tajemno malinko přiblížit popisem laserové technologie používající se k značení produktů a to jak na těchto stránkách, tak i v popisech jednotlivých technologií.
Není pravda, že lasery jsou novou technologií, ale je pravda, že jsou oborem budoucnosti. Není také pravda, že k nám pronikl laser až v posledních letech. Laserové diody například bylo možné vyrábět v Československu už v roce 1981 samozřejmě pod jedinou značkou na trhu Tesla.


Patent na LASER a Československo v roce 1962

Kdo vlastní patent? Jsou to borci Charles Hard Townes a Arthur Leonard Schawlow (Schawlow je nejznámější pro svou práci s lasery, za kterou v roce 1981 získal spolu s Nicolaasem Bloembergenem a Kaiem Siegbahnem Nobelovu cenu za fyziku.), kteří jej prodali Bell Telephone (business byl velmi úspěšný, protože až do 80. let minulého století inkasovalo Bell Telephone poplatky za licence..). Jsou i články, kde se uvádí, že dodatečně udělili patent i americkému fyzikovi Gordonu Gouldovi, prokázal totiž, že měl nějaké poznámky v bloku, kde uvedl princip laseru jako první. (Amerika, země neomezených možností...). Tento podivín ale měl značnou smůlu v životě a tedy se neprosadil, zabránilo mu v tom i ministerstvo obrany USA, když vojákům nabídl svůj vynález (ponechalo si jej pro sebe a své využití a tak zanikly myšlenky vědce). V Československu se lasery objevují už v roce 1962. A jsme také první ze socialistických zemí, kdo má laser (mimo Sovětský svaz, tam byl dříve). Historii nezměníme.

ilearning 1

17. století a Češi popisují podstatu duhy

Tak tedy od začátku několik faktů. O světelné paprsky se zajímali už staří Řekové, ale znalost nestačila na popis světelných dějů. Už v roce 1648 Čech Jan Marek Marků (jinak zvaný Marcus Marci) poprvé popsal rozptyl světa, jenže dějiny už jsou takové, že neprávem se tento objev přisuzuje Newtonovi. Jan Marek Marků poprvé popsal podstatu duhy a tedy složení světla. Sir Isaac Newton něco velmi podobného provedl až v roce 1672, tedy o 24 let později. Současník Newtona Christian Huyghes podstatu světla viděl ve vlnění, nakonec ještě pomohl Thomas Young se svými teoriemi o interferenci.

Do r. 1930 už Einsten vyslovuje teorie

Matematicky vše vysvětlil až James Clerk Maxwell (školáci znají Maxwellovy rovnice, které nemají v oblibě). Ten prokázal spojitost mezi elektromagnetickým polem hmoty, tedy jevy jako elektromagnetické a silové působení. A zde vzniká myšlenka o světle jako elektromagnetickém vlnění. Následuje teorie Maxe Plancka v roce 1910, vykládající světlo jako malé částice energie „kvanty", základ kvantové fyziky. Od kvant se dostáváme k samotné podstatě molekul, k atomům a iontům. Zde je teorie, že vnitřní energie atomu a iontů se nemůže měnit spojitě, ale v určitých kvantech. Částice tak mění své energetické stavy. Existenci vynucené emise, tedy jev, kdy dochází k činnosti kvantových generátorů, jakými jsou lasery, předpovídá už Albert Einstein v roce 1916 (princip indukované emise). Odbočme a zastavme se nad otázkou, zda je rychlost světla konečná? Jenže jak je možné, aby se rychlost šíření světla neskládala z rychlostí zdroje, který se také pohybuje? Albert Einstein nachází řešení a v roce 1905 vytváří speciální teorii relativity. Vzdálenosti a časové úseky v ní závisí na pohybu těles a na volbě souřadnicového systému. Poprvé v historii přestává být prostor a čas absolutní a oddělený od pohybujících se těles. Albert Einstein jde však ještě dále. V roce 1916 zveřejňuje obecnou relativitu, geometrickou teorii gravitace. Ta se již neomezuje jen na inerciální souřadnicové soustavy a prostor a čas v ní vytvářejí sama tělesa. Každé těleso svou přítomností zakřivuje čas a prostor kolem sebe a v tomto pokřiveném světě se pohybují tělesa po nejrovnějších možných drahách, tzv. geodetikách. Pojem síly jako mávnutím proutku mizí, nahrazuje ho zakřivený časoprostor. Časoprostor navíc existuje jen v přítomnosti těles, která ho sama vytvářejí. Bez nich pojem času a prostoru nemá smysl. Prázdnoty se již nemusíme bát, prostor bez těles neexistuje. Časoprostor si představíme jako plochou síťku na pomeranče, kterou získáte v každém obchodě s balenými pomeranči. Pokud ji roztáhnete a jeden roh začnete roztahovat více, tak se tvar jednotlivých ok mění a taky tvar síťky se jedním směrem roztahuje a druhým zmenšuje. Takto se mění i časoprostor kolem nás, ale to už jsme úplně jinde od laserů.
Princip indukované emise - přičemž u laseru je potřeba vynucené vyzařování, to zkoušeli vytvořit v roce 1928 až 1930 Rudolf Ladenburg a Hans Kopfermann. První laser byl vyroben v roce 1960. Avšak základní myšlenky, z nichž masery a lasery vycházejí, neobsahovaly žádné vědecké zákony, které by byly neznámé alespoň některým vědcům již před 30 lety nebo dříve. Einstein jako první poznal a popsal stimulovanou emisi v roce 1917. Richard Chace Tolman napsal v roce 1924, že kdyby měly molekuly nebo atomy vyšší populaci v horním stavu přechodů než ve stavu nižším, došlo by k „záporné" absorpci. Také poznamenal, ačkoliv to nikdo tehdy nedokázal, že téměř určitě by stimulovaná emise byla koherentní a ve fázi se stimulujícím zářením. Koncem 30. let 20. století byly publikovány ještě aspoň dvě další diskuse týkající se možného zesílení pomocí stimulované emise záření.

Čaroděj Nikola Tesla a paprsky smrti

Nicméně musíme zde vzpomenout Einsteinova odpůrce, kterým byl velký praktik, který teorie Einstena nepřímo potvrzoval svými objevy, tedy Nikola Tesla. Ten hovořil o kosmických paprscích a jejich rychlosti 50x vyšší jak světlo a už v roce 1918 pracoval s Juliem, synem Colemana Czita a odrážel od Měsíce paprsky, podobné laseru a testoval jakýsi druh "Skopu" (Teslaskop). Tehdy to bylo na práci přenášet energii na velkou vzdálenost. Kdo ví, co vše měl ve své laboratoři vynálezce Nikola Tesla. Vzpomeňme ale jeho kuličkovou žárovku. Tento prapodivný vynález předvedl již okolo 1890. Byla to žárovka, v níž se odrážely elektrony od středivého vlákna vyrobeného z téměř jakéhokoliv materiálu (uhlíku, diamantu, zirkonu a taky rubínu) na vnitřní stěnu samoodrazivé žárovky a pak zase zpět ke zdroji elektronů. Toto zařízení nevydávalo jen pozoruhodně silné světlo, ale také "odpařovalo" kuličku uvnitř. Od tohoto zařízení byl jen krůček k vynálezu rubínového laseru. Tak měl podivín a opravdu génius Nikola Tesla laser nebo ho neměl? Kdo ví, zda jej čaroděj Tesla neměl ve svém utajení mnohem dříve než ostatní. Jak následně Dr. Nikola Tesla uváděl... zdokonalil metodu a přístroj, který vyšle do vzduchu intenzivní paprsky částic s tak obrovskou silou, která naráz sestřelí nepřátelskou letku třeba 10.000 letadel na vzdálenost například 400 km.
Teslův přívrženec Harry Grindell Matthews obdržel v průběhu 1. světové války od britské vlády 25.000 liber za sestrojení světlometu, který dle autorova tvrzení dokáže zřítit letadlo. Gindell Matthews, bezdrátový elektrotechnik a veterán britské armády, který na přelomu století během Búrské války utrpěl zranění, svůj vynález nakonec zdokonalil a změnil jej v "dábelský paprsek". Tento nový elektronický paprsek byl prý nejen s to ničit vzducholodě a letadla, ale také imobilizovat pozemní vojska a námořní flotily. Podrobnosti svého vynálezu sice neprozradil, ale obdivem k Teslovi, jehož technologie jej prý inspirovali, se rozhodně netajil. V roce 1924 Grindell Matthews prezentoval před novináři v Americe svůj vynález. Spolupracoval s francouzskou vládou v Lyonu a s úspěchem svůj vynález předvedl členům britského ministerstva války. Zasáhl tehdy na 18 m cíl. Když se jej ptali na podrobnosti, sdělil, že jeho zařízení využívá dvou paprsků - jeden s nosným paprskem a druhý "ničivým proudem". Jinými slovy můžeme předpokládat budící paprsek a vlastní vybuzenou energii. První paprsek má nízkou frekvenci a prochází skrz čočku, ten druhý o vyšší frekvenci, zvyšuje vodivost za účelem jednoduššího přenosu ničivé síly. "Kontaktním místem", na něž se paprsek zaměří, může být například motor letadla. Tesla velmi tvrdě kritizoval tento objev a tvrdil, že nic takového není možné vyvinout.

II. světová válka a MASER

Později v roce 1939 vědec Valentin Aleksandrovich Fabrikant popisuje vznik prostředí pro vznik laseru. V letech druhé světové války se začaly používat radiolokátory (neboli radary), které pomocí odrazu elektromagnetických vln měly velmi malé vlnové délky – tzv. mikrovlny, které umožňovaly zjišťovat polohu nepřátelských letadel. Po válce vývoj pokračoval a konstruktéři hledali způsob, jak zlepšit parametry mikrovlnných vysílačů a přijímačů. Fyzikové se vrátili k Einsteinově myšlence stimulované emise záření. Prakticky současně dosáhli úspěchu vědci v tehdejším Sovětském svazu a ve Spojených státech, což zavání také špionážní myšlenkou mezi takovými velmocemi. Vše začalo v roce 1917, kdy Albert Einstein předpověděl jev indukované (stimulované) emise, na které jsou kvantové generátory (Lasery, Masery) založeny. Vůbec první kvantový generátor na světě produkoval mikrovlnné záření (Maser - Microwave Amplification by Stimulated Emission of Radiation - zesilování mikrovln stimulovanou [indukovanou, vynucenou] emisí záření). Byl postaven Charlesem Townesem a Jamesem Power Gordonem v roce 1954. Odtud už vede jen malý krůček k sestrojení kvantového generátoru světla - laseru.

1950 popis polovodičového LESERu a první MASER

Polovodičový laser popsal John von Neumann v roce 1953 a v roce 1954 pracují první Masery. Výrobě laseru předcházela konstrukce MASERU (Microwave Amplification by Stimulated Emision of Radiation), původně experiment se čpavkem. V roce 1964 následuje Nobelova cena konstruktérům z USA a SSSR (nezávisle na sobě spustily MASER) a následuje bouřlivý vývoj směrem k laseru. První skutečný popis laseru vedoucí k jeho sestrojení byl v roce 1957 (pomineme-li třeba sci-fi knihu Paprsky smrti inženýra Garina od Alexe Tolstoje, kde až neuvěřitelně přesně popisuje něco jako laser...). V jiných pramenech se píše až o roku 1958, kdy vědci Arthur Leonard Schawlow a Charles Hard Townes popisují laser.

Kouzelný dědeček s penězi 

A jak to chodí v Americe, objevil se kouzelný dědeček... Jednoho dne jeden teoretický chemik „Hap" Schultz přišel do laboratoře fyzika Charlese Harda Townese, aby se podíval na jeho práci v mikrovlnné spektroskopii. Řekl tehdy, že věří, že by bylo možné vytvořit velmi užitečné speciální reakce, kdyby byly molekuly excitovány do speciálních stavů, ve kterých by byly velmi reaktivní. Jeho bohatá společnost, Union Carbide and Carbon, dala k dispozici fond 10 000 dolarů pro toho, kdo by pracoval na tom, aby vytvořil intenzivní infračervené záření pro dosažení tohoto cíle.
Chtěl, aby na vytvoření takového infračerveného záření pracoval Charles Townes, a byl by mu ten fond dal, což v té době představovalo podstatnou částku peněz na výzkum. Townes mu řekl, že by jeho samotného zajímalo, jak vyprodukovat infračervené záření, ale že nezná dobrý způsob, jak to udělat, a proto na tom nemohl pracovat ani přijmout peníze. Po několika dnech přišel onen kouzelný dědeček znovu a říkal, že se mu líbí práce, kterou dělá Townes, a chtěl mu dát ty peníze, aby je použil pro výzkum, Jakýmkoliv způsobem si bude přát. Bylo to velkolepé, byla to šťastná a překvapující událost. Townes tento fond použil na postdoktorátní stáž pro někoho, kdo by s ním výzkum dělal. Tato stáž přivedla Arta Schawlowa z University of Toronto, aby s ním pracoval (později se měl stát spoluvynálezcem laseru), a také Herberta Zeigera (který pomohl Townesovi a studentovi Jimu Gordonovi postavit první maser).

Druhý kouzelný dědeček od vojska a nápad v parku

Townes měl zájem o vysoké mikrovlnné frekvence, a tak přišel druhý kouzelný dědeček, byl to úředník U. S. Navy a požádal Townese, aby sestavil a vedl výbor zaměřený na hledání metod produkce krátkých mikrovln. Byl to docela silný výbor, byli v něm mezinárodně uznávaní spektroskopisté a mikrovlnní inženýři. Townes navštívil každou důležitou laboratoř, která se zajímala o toto pole, ale velké myšlenky nenašli žádné. Smutek z neúspěchu, který měl být odhalen a přiznán na posledním setkání ve Washingtonu, nenechal Townese spát. Probudil se v hotelu brzy před setkáním a ještě před snídaní šel ven do blízkého Ranklinova parku a usadil se na lavičku. Myšlenky jej neuklidňovaly, i když se snažil obdivovat krásné azalky, přesto truchlil nad tím, že byli neúspěšní. Vzpomněl si, že nedávno předtím vyslechl kolokvium na Columbia University, které přednesl Wolfgang Paul o molekulárních svazcích, kde šlo o to, jak vytvořit intenzivní svazek molekul nebo atomů v určitém stavu, přičemž použil kvadrupólový kolimátor, který pro tento účel vynalezl. Dále si řekl, že druhý termodynamický zákon nemusí platit v této oblasti a nepůjde tedy o termodynamickou rovnováhu. Jako správný vědec a fyzik si vše ještě přepočítal na malé obálce, kterou měl v kapse a ujistil se, že to může fungovat. Vrátil se zpět na hotel a diskutoval vše s Artem Schawlowem, ten byl skeptický. Po návratu na Columbia University si Townes řekl, že zaměstná doktoranta na potvrzení své teorie. Našel doktoranta Jima Gordona, který byl ochoten ověřit to, co se všem zdálo velmi nepravděpodobné.

ilearning 2

Aktivní prostředí pro Jima Gordona

Ale co je vlastně to aktivní prostředí? Je to látka, u které se dá dosáhnout vyšší četnosti atomů na vyšší energetické hladině, než na hladině nižší. Z toho vyplývá, že se mu nějakým způsobem musí dodat energie z vnějšku. Je jedno jakým způsobem, ať už nekoherentním nebo koherentním světlem, elektrickým proudem, energií z chemických reakcí či jakýmkoli jiným zdrojem energie. Po tomto dodání energie se indukují (vybudí) atomy, které přijaly energii. Následně budeme popisovat tříhladinovou kvantovou soustavu: Uvažujme elektrony na základní energetické hladině W1. Do aktivního prostředí dodáme energii ve formě světla. Elektron tuto energii přijme (samozřejmě ne všechnu - viz dále - ztráty). Elektron povyskočí na vyšší energetickou hladinu W2. Po určité době se vrací na svoji původní energetickou hladinu. Přímý seskok z hladiny W2 na hladinu W1 není povolen, jinak by fotony budící energie samy způsobovaly návrat elektronů na základní hladinu W1. I při silném buzení by se nanejvýš dosáhlo toho, že by se počet vybuzených (excitovaných) elektronů blížil počtu nevybuzených (neexcitovaných). V takovém případě nemůže k zesilování světla dojít. Elektrony musí sestoupit na hladinu W3 nezářivým přechodem (nevzniká světlo), avšak část své energie vyzáří ve formě fotonu (kvantum mechanické energie - tato energie se vlastně přemění na teplo). Aby se co nejvíce elektronů mohlo nacházet na excitované hladině, musí být doba, po které se elektrony udrží na hladině W3 relativně dlouhá ve srovnání s dobou excitace (z W1 na W2). Po "nahromadění" určitého počtu (spíše energie) elektronů na hladině W3 naráz všechny přestupují na základní energetickou hladinu W1 zářivým přechodem, při kterém se vyzařuje světlo ve formě koherentního (se stejnou fází) záření. Tento popsaný jev se nazývá Inverzní populace.

ilearning 3

A na co je v laseru (a pro jeho provoz nutný) rezonátor? Jak již bylo řečeno, při zářivém přechodu (z hladiny W3 na W1) se vyzařuje světlo - fotony. Tyto fotony putují aktivním prostředím, až narazí na některé ze zrcadel. Když dopadají na rovinu zrcadla kolmo, tak se od něj odrazí zpět do aktivního prostředí, kde jsou vlastně tyto fotony budící energií pro další a další elektrony. Potom doputují na druhé zrcadlo, kde se opět odrazí a opět excitují nové elektrony. Toto se děje, dokud fotony nemají dostatečnou energii na to, aby prošly ven polopropustným zrcadlem. Fotony, které nedopadají kolmo na rovinu zrcadla se sice také odrážejí, ale po několikátém odrazu opouštějí bez užitku aktivní prostředí.
Jednoho dne to skutečně experimentálně dokázal Jim Gordon v Columbia Radiation Laboratory. I když vše bylo experimentálně potvrzené, vývoj se ubíral ke tříhladinovému elektrospinovému maseru, ale stále přetrvávaly myšlenky, že nelze pracovat se světelnými paprsky na tak krátkých vlnových délkách.
První kvantové generátory mikrovlnného záření dostaly jméno maser, odvozené z počátečních písmen názvu Microwave Amplification by Stimulated Emission of Radiation (zesilovač mikrovln pomocí stimulované emise záření). Základem Maseru byla malá komůrka se čpavkovou náplní, vložená do silného elektrického pole. Molekuly čpavku tak v dutině získaly energii, nutnou ke vzniku stimulované emise. Maser sloužil k zesilování velmi slabých mikrovlnných signálů nebo ke generování mikrovln.
Hlavními výhodami maseru byla zejména nízká úroveň šumu a vysoká stabilita kmitočtu. Proto se používaly jako velmi dobré zesilovače. Mnohé masery a lasery byly nedávno objeveny ve vesmíru, ale tam existovaly a byly neobjeveny miliardy let. Dnes známe více než 100 různých maserů a některé lasery s vlnovými délkami až cca jeden mikron, které se vyskytují v přirozeném stavu v mezihvězdném prostoru a v oblacích obklopujících hvězdy.

Paralelní zrcadla a rezonanční obvod

První myšlenku s paralelními zrcadly a práci maseru - laseru v optickém spektru navrhl k diskusi Artur Schawlowov právě Townesovi. Townes nyní pracoval pro Bell Labs a proto musel vyčkat celý rok, než Bell Labs si patentuje tuto myšlenku a následně až v roce 1959 vychází Townesův článek, zatím co myšlenka je z podzimu 1958.

ilearning 3

ilearning 4Podle ruských pramenů by měla být priorita za objev laseru přiřčena spíše fyziku Valentinu Alexandroviči Fabrikantovi, který od r. 1930 pracoval ve Všesvazovém elektrotechnickém institutu (VEI). Tento vynikající vědec se v podstatě od počátku 30. let minulého století věnoval výzkumu elektrického výboje v plynech, jehož hlavním cílem bylo zdokonalování světelných výbojových zdrojů, a již ve své doktorské práci, kterou obhájil v r. 1940, ukázal na možnost existence prostředí s inverzní populací, které může zesilovat procházející záření v důsledku tzv. stimulované emise.
V roce 1951 V. A. Fabrikant, spolu se svými spolupracovníky, přihlásil vynález nového způsobu zesilování světla. V přihlášce bylo uvedeno, že při průchodu světla prostředím s inverzní populací jeho intenzita exponenciálně vzrůstá. Tento princip byl rozšířen na UV, IČ a rádiové záření. Velmi důležité bylo také to, že v přihlášce byl uveden způsob získání inverzní populace čerpáním pomocí impulsního výboje (kromě dříve uvedeného způsobu pomocí rezonance při srážkách 2. řádu mezi vybuzenými atomy a elektrony). Tím byl položen základ pro konstrukci laseru.
Autorské osvědčení bylo vydáno v r. 1959 a diplom o vynálezu v r. 1964 s platností od roku 1951.
Je pozoruhodné, že v sovětském systému nakonec prioritu a Nobelovu cenu za objev laseru, spolu s p. Townesem, dostali pánové Nikolaj Gennadijevič Bassov a Alexandr Michajlovič Prochorov. Následná konstrukce v roce 1960 vodíkového maseru a následně první laser od autora amerického fyzika Theodora Maimana. Připomeňme si, že za objev laseru, který je tak významný, že jej lze srovnávat s největšími objevy v historii lidstva, se v roce 1964 podělil o Nobelovu cenu americký fyzik Charles Hard Townes, pracující na Kolumbijské univerzitě v New Yorku se dvěma ruskými fyziky, Nikolajem Gennadijevičem Bassovem a Alexandrem Michajlovičem Prochorovem, pracujícími na moskevském Fyzikálním ústavu akademie věd SSSR.

ilearning 5

1960 a první funkční laser v rezonančním optickém poli

Od čpavkového maseru už byl jen krůček k sestrojení kvantového zesilovače, pracujícího místo mikrovln se stimulovanou emisí světla. Do cíle se jako první dostal Theodore Maiman. První laser, využívající rubín a výbojku, byl vytvořen Tedem Maimanem z Hughes Laboratory. Předtím byl studentem „Willis lamb„ a pracoval v mikrovlnné spektroskopii. Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation - zesilování světla stimulovanou emisí záření. Laser je generátorem koherentního a většinou přísně monochromatického světla (až na výjimky). První Laser postavil v roce 1960 Theodor Maiman. Jednalo se o krychličku ze syntetického rubínu o hraně 1cm. Nejdříve se však musely vyřešit důležité věci - tzv. aktivní prostředí, v němž se dá dosáhnout inverzní populace a také jak v něm udržet světlo dostatečně dlouho na to, aby se mohlo zesílit. Pomohla optika a nabídla tzv. rezonátor, tj. 2 planparalelně (rovnoběžně) uložená zrcadla (ať už rovinná nebo dutá či vypouklá), mezi které se vloží aktivní prostředí. Jedno ze zrcadel je polopropustné, druhé plně odrazivé.
Druhý typ laseru, pro který byl zvolen jiný materiál, ale také krystal a výbojka, byl doveden k činnosti Peterem P. Sorokinem a Mirkem J. Stevensonem. Sorokin byl dříve studentem Bloembergena a Stevenson byl studentem Townesovým, oba prováděli výzkum v mikrovlnné spektroskopii. Mezitím Ali Javan, tehdy v Bell Telephone Labs, ale předtím také student Townese, navrhl velmi dobrý systém s použitím výboje He-Ne; to také brzy fungovalo. Je pozoruhodné, ale docela logické, že všechny první lasery byly postaveny v průmyslových laboratořích. Byly však vytvořeny studenty s docela nedávnou praxí v mikrovlnné rádiové spektroskopii na univerzitách a nezatíženými nezdary. V té době již byly masery uznány za užitečné a jejich výzkum byl vcelku dobře podporován průmyslem.
Průmyslníkům bylo zřejmé, že tento obor má svou technickou cenu a vědci v průmyslu se na tento výzkum mohou zaměřit s větší intenzitou, než by mohli v akademickém světě.

ilearning 6

Budoucnost 21. století

Je zde jeden významný objev v oblasti "polovodičových" laserů a to taky vláknové lasery (principielně je to pevnolátkový laser buzený polovodičovými diodami), které jsou nyní masově nasazovány do průmyslových provozů. Jejich působení je v IR spektru nebo ve viditelném spektru. Velká účinnost, pouze vzduchové chlazení, malé rozměry, vysoká kvalita paprsku, dlouhá životnost, to je jen část předností těchto laserů. Budoucnost hovoří pro vláknové lasery, ikdyž tyto lasery nenahradí všechny aplikace.

Novou úspěšnou snahou jsou lasery v X-ray spektru (rentgenové záření). Toto je opravdu novinka na poli laserů. 
Dále  z hlediska povahy laserového paprsku jako elektromagnetické záření, je možné jej vychylovat elektromagnetickým polem, proto se nyní pracuje na systému vychylování paprsku pro značení bez skenovací hlavy se dvěma zrcátky, ale s elektromagnetickým vychylováním (jak bylo dříve na televizích). 

(zdroj k článku jsou internetové stránky týkající se laserové techniky a studijní podklady Leonardo technology)

Máme řešení na míru pro každého!

Elektrotechnika, potravinářství, lahvárenství, automotive, chemie, kosmetika, mlékárenství, zdravotnictví.

Domluvte si schůzku

Abychom vám zajistili lepší uživatelské prostředí, používá tento web soubory cookie. Používáním webu s jejich užíváním souhlasíte. Přijmout